K půjčené knize si zapište název, komu putovala a přibližnou domluvu o vrácení. Stejně evidujte knihy, které máte od jiných. Několik řádků vám pomůže udržet přehled bez číslování celé domácí knihovny.
„Tu knihu jsem asi někomu půjčila.“ Pokud vám věta zní povědomě, nepotřebujete hned katalogizační aplikaci. Stačí jedno místo, kam poznamenáte každé předání. Důležité je, abyste zápis udělali ve chvíli, kdy kniha odchází, ne až při hledání za několik měsíců.
Vytvořte dva krátké seznamy
První nazvěte „moje knihy venku“, druhý „cizí knihy u mě“. Oba mohou být na jedné stránce sešitu nebo v jedné digitální poznámce. Oddělení vám pomůže, když budete něco hledat nebo se chystat na návštěvu.
Nesnažte se zpětně doplnit celý život knihovny. Začněte tím, co víte teď. Nejisté položky si označte otazníkem a při vhodné příležitosti se zeptejte. Samotný dojem, že titul chybí, ještě neznamená, že ho má konkrétní člověk.
Zapište údaje, které knihu opravdu rozliší
Uveďte autora a název. Máte-li více dílů nebo různá vydání, přidejte potřebné upřesnění. Dále stačí jméno člověka, datum předání a krátká domluva. Vlastní tabulka nemusí obsahovat cenu, hodnocení ani kompletní bibliografický záznam.
- Autor a přesný název, případně díl.
- Komu kniha putovala nebo od koho ji máte.
- Kdy jste si ji předali.
- Na čem jste se domluvili ohledně vrácení.
Pokud se vám nechce vypisovat dlouhý název, můžete si pro vlastní přehled vyfotit obálku a doplnit zbytek údajů. Vyberte si však jeden způsob, abyste později nehledali napůl v telefonu a napůl na papíře.
Domluvte se dřív, než kniha odejde
Někdo čte rychle, jiný se k románu dostane až o dovolené. Řekněte si, zda potřebujete knihu zpět k určitému datu, nebo vám stačí zpráva po dočtení. Jasná domluva je příjemnější než nevyřčené očekávání.
U knihy, ke které máte zvláštní vztah, můžete půjčení odmítnout a nabídnout jiný titul. Nemusíte vysvětlovat její hodnotu ani obhajovat své důvody. Stejně respektujte, když vám někdo nechce půjčit vlastní oblíbený nebo vzpomínkový kus.
Cizí knihy nechte snadno k nalezení
Vyhraďte jim přehledné místo mezi běžnými knihami nebo na samostatné části police. Nepotřebujete je všechny opatřit lepicími štítky. Stačí, když váš seznam odpovídá tomu, co na polici skutečně leží.
National Archives doporučuje běžné menší a střední svazky stavět vzpřímeně s oporou a při čtení používat tenkou záložku místo ohýbání rohů. U vypůjčené knihy tedy volte šetrné zacházení a vlastní poznámky pište mimo její stránky.
Připomenutí může být úplně obyčejné
Když se chcete ke knize vrátit, napište konkrétně: „Mám chuť si znovu přečíst ten román, domluvíme se na předání?“ Pokud ji někdo ještě nedočetl, můžete společně určit další postup. Smyslem evidence není proměnit přátelské půjčování ve vymáhání.
Naopak u knih, které máte od ostatních, si při plánování návštěvy projděte vlastní seznam. Připravte si titul k předání a po vrácení položku označte jako hotovou. Není nutné ji uchovávat navždy, pokud ji už nepotřebujete.
Jednou za čas porovnejte seznam s policí
Stačí krátký průchod: které cizí knihy už můžete vrátit a které vlastní stále chybí? Opravte nejasné poznámky a uzavřené položky odložte. Čím méně zbytečných údajů si vedete, tím snáz bude seznam odpovídat skutečnosti.
Jestli knihy doma čekají hlavně proto, že se ke čtení těžko vracíte, začněte malým týdenním plánem:
Pro připomenutí předání při návštěvách se může hodit i vhodně používaný diář: